Strach nech doma, tady se leze na max!
Rozhovor s Eliášem Stříbrným, aneb jak se rodí talent
Eliáš Stříbrný je jedním z nejvýraznějších mladých lezců na české scéně, který se specializuje na pískovec. Už ve 13 letech se stal pravděpodobně nejmladším lezcem, který přelezl XIa na písku. Od té doby jeho výkony rostou raketovým tempem a v 15 letech přidal přelezy jako Betom XIc v Labáku nebo Follow the River 8c na Krkavce. Lezení má v krvi – do skal ho od mala brali rodiče a trénink v klasickém slova smyslu dlouho neřešil. Prostě lezl. V jeho podání je pískovec o hlavě, technice a přizpůsobení se specifikám terénu. Kromě skal tráví čas i na bouldrovce, kde začal seriózněji trénovat – potkáte ho v Boulderpointu v Liberci. Je zastáncem používání mága na písku, protože podle něj skále neškodí, a podporuje moderní přístup k prvovýstupům. Aktuálně 16letý Eliáš patří mezi největší talenty českého lezení a jeho vývoj slibuje velké věci. Když zrovna nevisí ve skalách, najdete ho online, kde sdílí své úspěchy a inspiruje další lezce. 🔥
Jak ses dostal k lezení? Jak vypadaly tvoje začátky?
K lezení jsem se dostal přes rodiče, kteří mě brali odmala do skal, takže to bylo přirozený. Asi tak do devíti let jsem to nebral nějak vážně. Na písku mě to moc nebavilo, protože jsem si nemohl tahat cesty odspodu. Myslím, že jsem začal lézt celkem dost, když se mi povedlo vylézt první 7béčka a těžší.
Jaký je Eliáš mimo lezení? Co studuješ, co rád děláš ve svém volném čase, máš další koníčky?
Momentálně studuju na střední škole v Turnově, konkrétně strojírenský obor. Školu jsem si vybral hlavně kvůli tomu, že nejdéle končíme ve 14:10, takže mám čas na lezení i v týdnu a nejen o víkendu :D. Ve volném čase jsem skoro vždy ve skalách, nebo na stěně. Sem tam vyřezávám ze dřeva (lžíce, misky apod.) a taky dost surfuju na sociálních sítích.
Pamatuješ si svou první cestu na písku? Jaký to byl zážitek?
Svoje první cesty na písku jsem přelezl na Panťáku. Nevím úplně přesně, jaká byla ta první, ale postupně jsem se tam propracoval do tý desítkový klasy. Většinu lehčích cest jsem se ze začátku naučil s lanem odshora, takže přelez odspodu byla odměna. :)
Co považuješ za své doposud největší lezecké úspěchy?
Za svoje největší úspěchy považuju cesty Betom XIc v Labáku a Follow the River 8c na Krkavce. Follow bylo původně asi za těžké 8b+, nebo 8b+/c, pak se tam vylomily dva chyty a o něco to ztěžklo. Myslím, že 8c teď sedí. Taky si hodně vážím cesty Athena 8c v Arcu, kterou se mi zrovna podařilo přelézt. Už ze začátku nebyla úplně můj styl a stála mě hodně úsilí.
Která cesta je tvoje srdcovka? A jaká je tvá oblíbená lezecká oblast (u nás i ve světě)?
Nemám vyloženě nějakou oblíbenou cestu, na kterou bych se vracel, ale hrozně se mi líbily Estivace XIa v Klokočských skalách a Žebříček Hodnot XIa na Drábských Světničkách. Za mě jedny z top cest na písku. Moje oblíbené oblasti u nás jsou Adršpach, Labák a Krkavčí skála, světovou oblastí asi Arco, kam jezdím s rodinou odmala.
Co je podle tebe na písku nejdůležitější? Technika, síla, hlava, nebo něco jiného? Jaké je tajemství tvých skvělých výkonů?
Na písku podle mě hraje roli hlavně hlava a technika, ale chce to i zvyk na tenhle styl lezení. U mě to bylo tak, že jsem prostě pořád lezl a postupně se mi podařilo dostat se do jedenáctkové klasy bez nějakého extra tréninku. U cest nad XIa už je ale trochu trénink potřeba.
Máš někdy při lezení strach? Co ti pomáhá ho překonávat?
Jo, strach občas mám, ale značně míň než dřív. Vždycky na začátku sezóny si to chce zvyknout na odlezy a u těch větších (5 metrů a víc) se mi nikdy nechce moc padat. :D Občas pomůže si jednou nebo dvakrát spadnout a zjistit, jestli je to v pohodě.
Máš nějaký rituál před těžkým projektem?
Rituál žádný nemám, jen se snažím psychicky uklidnit. To se ale taky vždycky nepovede. :D
Jak vypadá tvůj trénink?
Můj trénink byl do nedávna jen lezení, což pořád z velký části je :D. Je pravda, že loni jsme hodně chodili na Krkavku, která je dost převislá a silová, takže to se vlastně dá brát trochu jako trénink. Tuhle zimu jsem začal chodit na Boulderpoint do Liberce. Mají tam super bouldry a taky moonboard, který je pro lezení na skalách ideální trénink, takže se tam snažím trávit co nejvíce času.
Jak vnímáš etiku lezení na písku? Mágo, vrtání cest…?
Dle mého názoru lezení bez mága škodí skále stokrát víc než lezení s ním a myslím, že by se mnou hodně lidí souhlasilo. 99 % těžkých cest by bez něj nikdy nevzniklo. A nikdo nikdy neprokázal, že by skále nějak škodilo, takže jsem za to, aby se mágo používalo všude, ale chápu, že by se mnou asi dost klasických lezců nesouhlasilo. A jejich názor respektuji.
Jaký vliv na tebe má starší generace vynikajících lezců, včetně tvého táty?
Hodně ovlivnili celkový vznik cest na písku, tudíž i moje lezení. Nebýt těchto prvovýstupců, moje generace by na písku neměla moc co lézt. Taky se často inspiruji tím, co ve skalách zkouším – třeba tátou nebo na doporučení ostatních.
Co bychom měli dělat pro to, abychom pískovcové oblasti zachovali i pro další generace?
Samozřejmě by se ve skalách měl udržovat pořádek a přírodu neničit. Jakékoliv úpravy skály by se taky určitě neměly dělat (sekání chytů apod.). Myslím, že pokud se k přírodě a skalám budeme chovat rozumně, bude se na písku dát lézt pořád.
Jaké produkty používáš v lezení nejraději?
Na kůži už asi tři roky používám Rhino Performance (po něm kůže ztvrdne a nepotí se) a nově Rhino Split+, které skvěle hojí kůži. Mágo dlouhodobě používám od Ocúnu, ale měl jsem příležitost otestovat Tokyo Powder, které je podle mě o něco lepší na spotřebu.
Za celý tým Lanovky děkujeme za rozhovor a inspiraci a přejeme mnoho úspěchů ve vertikálách i v osobním životě!
2. fotografie: cesta - Neurapatolog XIa, Český ráj, fotil: Kuba Frič
